Koloidné striebro
Generátor koloidného nanostriebra GKS 100




Představujeme Vám novinku na českém trhu – generátor koloidního nanostříbra GKS 1OO.
S generátorem koloidního stříbra GKS 100 si můžete vyrábět velmi kvalitní suspenzi (koloid) s vysokým obsahem nanočástic stříbra. Tyto částice jsou velké od setin nanometrů (samotné jednotlivé ionty stříbra) až do velikosti několika nanometrů.

Velikost částic závisí od dodržování podmínek, které je nutné při výrobě koloidního stříbra dodržovat.
Výroba KS pomocí generátoru GKS 100 je oproti jiným generátorům poměrně delší, kvalita výsledného KS je však jednoznačně nejlepší, čímž je zajištěna maximální účinnost při likvidaci plísní, bakterií a virů. Výsledný roztok KS je čirý a delším skladováním se jeho barva (a tím i kvalita) téměř nemění.
Generátor GKS 100 využívá přesně načasované intervaly pro skokové přepólování stříbrných elektrod, které jsou zhotoveny z 99,99% čistého stříbra. K těmto elektrodám je výrobcem dodáván mezinárodně uznávaný atest o ryzosti. K základnímu vybavení generátoru GKS 100 patří  jeden pár elektrod - jsou tedy dodávány 2 ks  20 cm  elektrod do tvaru S.
Výše uvedené časové intervaly spolu s přesným proudovým zatížením elektrod, které se automaticky postupně jemně mění při změně vodivosti koloidu nasycením nanočástic stříbra, stojí za nejlepší kvalitou výsledného roztoku KS.
Výroba KS je přes výše popisované technické přednosti vybavení generátoru GKS 100 uživatelsky velice jednoduchá.
Do sklenice o obsahu 0,3 litru nalijete pouze destilovanou vodu (předtím doporučujeme sklenici destilovanou vodou vypláchnout), stříbrné elektrody, opláchnuté destilovanou vodou vložíte do zdířek a generátor položíte na okraj sklenice. Do napájecí zdířky generátoru zasunete zdrojový konektor a zdroj připojíte do zásuvky el. sítě.
Červená kontrolka „ON“začne svítit a výroba KS je započata. Proces výroby je ukončen zhruba po 10-12 hodinách (přes noc) a je signalizován rozsvícením zelené kontrolky. Proces se dá urychlit zahřátím destilované vody (max. na 45 stupňů Celsia). Proces výroby KS je v případě generátoru GKS 100 výrazně delší oproti ostatním výrobkům ale výsledný produkt je kvalitativně na té nejvyšší úrovni a i zde platí - je lepší si počkat na lepší kvalitu, než používat rychle vyrobenoý nekvalitní produkt.
Koncentrace KS je v tomto případě cca: 20 ppm
Takto vyrobený koloid stříbra vyniká v porovnání s ostatními roztoky KS maximální účinností likvidace choroboplodných mikroorganismů a minimální ztrátou účinnosti při delším skladování.
Generátory, které vyrábějí KS během několika minut či hodin nejsou schopny vyprodukovat v žádném případě stejně kvalitní KS. Takto neprofesionálně vyrobené roztoky jsou pro vnitřní použití nevhodné až nebezpečné a jejich účinnost je velmi sporná.

Prosvítíte-li v absolutní tmě vodní sloupec vyrobeného KS přiloženým laserovým indikátorem, viditelný paprsek ukazuje v KS jemnou stopu. Tato jemná stopa ukazuje právě na vysokou kvalitu vyrobeného koloidu. Tento jev se nazývá Tyndallův efekt a je jedním z důležitých nástrojů, jak měřit kvalitu koloidního stříbra.
kufrik
 
Přednosti kvalitního KS vyrobeného generátorem GKS 100:


-nejmenší částice KS a tím větší celkový povrch za stejné koncentrace (ppm) - maximální účinnost vůči patogenům.


-tyto nejmenší částice se rychleji pohybují celým organismem a jsou z těla rychleji vylučovány všemi prostředky vylučovací soustavy. Jsou li částice větší (nekvalitní roztoky KS..), hrozí nebezpečí jejich hromadění v játrech.

Generátor GKS 100 obsahuje: - síťový napájecí zdroj
- 2 ks elektrod 99,99 AG (do tvaru S)
- generátor GKS 100
- laserový indikátor TE

- obal pro celou sestavu

 

 
sklo
 
Čistý koloid stříbra může být vyroben pouze ze silně demineralizované (destilované) vody. Čím čistší voda, tím delší a těžší je procedura. Proto mnoho výrobců jednodušších přístrojů doporučuje používání soli jako přídavku, nebo používání minerální či vodovodní vody. Takto však dochází ke vzniku chloridu stříbra (stačí již jedno zrnko soli...) a ke snížení účinnosti proti virům a těžšímu odbourávání z těla díky velikosti částic. Dále je nutné mít stříbrné elektrody té nejvyšší kvality - jen za splnění výše uvedených podmínek je možné zaručit nelepší účinnost vyrobených roztoků koloidů stříbra.
Informace ke koloidům stříbra
ppm (angl. parts per milion) = počet účinných částic na 1 Milión částic roztoku.
upozornění:
Generátor KS nepotřebuje žádné přísady. Výroba může být provedena i se studenou destilovanou vodou, ale použitím teplé vody dosáhneme lepších kvalit.
Co je koloidní stříbro?
Chemické a fyzikální základy Kdo chce zkoušet účinek léku bude chtít samozřejmě vědět, jaké substance (složení) se za lékem schovává, jaké vlastnosti má a jak působí. Začněme tedy otázkou co je koloidní stříbro, protože pojem koloidní stříbro je velmi málo znám navzdory tomu, že se denně s koloidy setkáváme – ano náš život je na koloidních systémech založen. K lepšímu porozumění, ještě než se budeme věnovat praktickému využití, si nejprve přibližme vysvětlení ze strany vědy. Protože koloidní chemie je velmi obsáhlou oblastí, můžeme zde popsat pouze ty nejdůležitější, pro porozumění pojmu koloidní stříbro nutné základy.
Pod pojmem koloid rozumíme systém ve kterém jsou částečky velmi jemně a pravidelně rozděleny. Tyto částečky sestávají z méně než-li několika tisíc atomů a mohou mít velikost až 200nm. Jeden nm odpovídá miliardtině metru. Velikostní poměry jsou znázorněny na následující tabulce. Červená krvinka člověka má např. průměr 7,5 μm (= 7,500 nm), je tedy téměř čtyřicetkrát větší než-li tato velká částečka koloidu o průměru 200nm.
K lepšímu porozumění jsou následující měřítka mezi sebou označena:
1.000 mm = tisíc milimetrů
= 1.000.000 mm = milion mikrometrů
= 1.000.000.000 nm = miliarda nanometrů
= 10.000.000.000. = deset miliard Angströmů
Pomocí generátoru vyrobené koloidní stříbro je však ještě menší. Je složeno z cca 15 atomů a má průměr méně než 1 nm, totiž pouze 0,126 nm. Toto koloidní stříbro je tedy asi 60 000 krát menší než-li červená krvinka nebo veliká bakterie. K poměru k nejmenší bakterii je částečka koloidu stříbra ještě téměř 2 000 krát menší. Tento poměr je zhruba jako dospělý člověk před pyramidami v Gíze.
Objekt velikostní zařazení
Atom
0,1 nm (= 1 Angström)
Koloidní stříbro (cca 15 atomů)
0,126 nm (= 1,26 Angströmů)
Molekula cukru
0,7 nm (= 7 Angströmů)
Virus
20- 300 nm (= 0,02-0,3 μm) Bakterie
200- 80 000 nm (=0,2-80 μm) Červená krvinka
7 500 nm (= 7,5 μm) Průměr vlasu 40000-100000 nm (= 40-100 μm)
Lidská bílkovinná buňka 150 000 nm (= 150 μm)
Z vědeckého hlediska mluvíme o koloidním systému při splnění tří předpokladů:
1. musíme mít k dispozici rozdílné látky, jako např. stříbro a vodu
2.látky musí být rozdílného skupenství, jako např. tekutá/pevná nebo plynná/tekutá
3. částečky nesmí být rozpustné
Takto jsou koloidy heterogenní, složené z více skupenství a nerozpustné.
Především ve vztahu k poslední vlastnosti dochází často k nedorozumění. Částečky stříbra v koloidním stříbře nejsou ve vodě rozpuštěné, ale suspendované. Jedná se tedy o suspenzi a ne o roztok. Oproti tomu přidáme-li do vody soli (stejně tak soli stříbra jako dusičnan stříbrný nebo chlorid stříbrný) jsou tyto rozpuštěné. To znamená, že části těchto solí svá spojení rozkládají (disociují) a vznikají takto pozitivně nabité iony stříbra (Ag+) a negativně nabité iony chlóru (Cl-). Přitom se ale nejedná o základní stříbro nebo chrom.
Z výše uvedeného je znatelný důležitý rozdíl mezi koloidním, základním stříbrem a solí stříbra. Bohužel jsou dnes často obě tyto mezi sebou zaměňovány nebo považovány za totožné. Z předložené práce vyplývá, pokud není jednotlivě jinak upozorněno, že se jedná o jiné stavy (iony, soli, proteiny, atd.)
Téměř z každé látky může být principiálně dvěmi postupy připraven koloid. K dosažení požadované velikosti částic, můžeme látku buď rozmělnit (dispersní metoda) nebo nejmenší částečky spojit (kondensační metoda). Ke kondensaci dochází např. při mlze, kdy mohou částečky prachu sloužit jako kondenzační zrnka pro kapky mlhy. Příklad disperze je dnes již nepoužívaný způsob mletí stříbra v „koloidním mlýnku“, nebo vznik uhelného prachu z pevného uhlí. Další možnosti disperze jsou homogenizace, elektrický rozklad kovů (také stříbra), ultrazvuk a peptizace (enzymatické dělení).
Koloidní částečky jsou nejmenšími částmi na které jde pevná látka rozdělit aniž by došlo ke ztrátě individuálních vlastností látky. Další stupeň zmenšení je již samotný atom. Pod pojmem koloidní stříbro rozumíme v odpovídajícím smyslu extrémně malé částečky stříbra. Dle způsobu výroby (chemicky, mletí nebo elektrolýza) je možné dosáhnout velikosti od méně než-li 1nm až do 10nm. Tyto částečky se nacházejí v destilované vodě a nesou elektrický náboj. Protože se náboj stejné polarity odpuzuje, drží se jednotlivé částečky v rovnováze. Pozitivní náboj se stejně jako u baterie – hlavně díky účinku světla – časem vytrácí. Z tohoto důvodu je nutné koloidní stříbro uchovávat mimo dosah světla.
Díky rozmělnění na částečky mikroskopické velikosti dochází k enormnímu zvětšení celkového povrchu a tím i zvýšení účinku. Krom toho je enormně zvýšena možnost průniku do těla a dosáhnout i těch nejnepřístupnějších míst.
V koloidní tekutině se jednotlivé částečky pohybují více či méně lehce. Pokud se pohybují těžce, mluvíme o gelu, v případě opačném jde o sol. Tyto formy mohou přecházet jedna v druhou, přičemž přechod je plynulý. Koloidy hrají v přírodě velmi důležitou roly. Bez nich by nebylo života, protože všechny životní procesy v buňce, stavebním kameni žití, jsou založeny na koloidních formách. Další příklady koloidu jsou např. čerstvě vylisovaná pomerančová šťáva, prášek na praní či potah filmu, ale rovněž i kouř nebo mlha.
Čím větší jsou částečky, tím viditelnějšími je dělá gravitace. Padají na dno nádoby. Koloidní stříbře se neusazuje , protože se jednotlivé elektricky kladně nabité částečky vzájemně odpuzují a drží v rovnováze.
U malých předmětů, stejně jako u koloidních částeček je ještě jedna síla která zabraňuje jejich potopení. Tuto dílu označujeme jako Brownův molekulární pohyb. Botanik R.Brown (1773-1858) vypozoroval, že se nejmenší částečky v tekutině neustále pohybují. Tímto na sebe neustále narážejí, což rovněž zabraňuje klesání částeček ke dnu a jejich usazování. Brownův molekulární pohyb nastává u částic které jsou menší než-li jeden mikrometr (1mm = 1 tisícina milimetru). Navzdory tomu je vhodné před upotřebením koloidním stříbrem jemně zatřepat, aby došlo k optimálnímu rozdělení částeček.
Kdy bylo koloidní stříbro objeveno?
Pojem koloidní zavedl koncem 19. století britský chemik Thomas Graham (1805-1869). Na základě jeho agregačního chování mu přiřadil řecký název pro lepidlo. Zde si připomeňme výše zmíněnou formu gelu, ve kterém nám mohou připadat jednotlivé částečky jako přilepené k sobě. Koloidní stříbro je však jemně rozdělené a nemá s lepidlem nic společného. Navzdory tomu, že Graham díky svému zveřejnění v roce 1861 byl později nazýván „otcem koloidní chemie“, známy Michael Faraday )1791-1867) již minimálně 5 let před tím připravil a popsal jiný koloid, totiž koloidní zlato. Tehdejší výroba však byla značně rozdílná od té dnešní.
Jak již bylo zmíněno , zažívá koloidní stříbro svou renesanci. Jeho léčivá síla byla známa již našim předkům. Ale jak je dnes již častou skutečností, dobré zkušenosti se během času ztrácely. Byly utlačovány moderním medicínským vývojem. Pokud si dnes chceme připomenout dobré zkušenosti našich předků, musíme se rovněž chvíli zabývat historií používání stříbra v medicíně.
Stříbro je jedním z devíti vzácných kovů, ze kterých jsou zlato a platina nejznámějšími. Bíle se třpytící , měkké stříbro je prvek s nejlepšími elektrickou a termickou vodivostí a vyskytuje se dvacetkrát častěji než-li zlato. Bylo vždy ceněno a velmi brzy začalo být používáno k výrobě šperků, příborů a mincí. Ano, Homér vzpomíná dokonce i stříbrná brnění. Ve středověku bylo zlato třináctkrát hodnotnější než stříbro. Před 100 lety bylo možné obdržet za kilogram zlata 28 kg stříbra, 1937 to bylo dokonce 77 kg a dnes hodnota stříbra ku zlatu propadla ještě více. Ale i v medicíně našlo stříbro své uplatnění.
Stříbro - nejenom ve své koloidní formě – bylo v medicíně používáno po tisíciletí. V Číně se před cca. 7000 lety vyvinula akupunktura a byla čím dál tím více zdokonalována. Nejprve bylo k ošetření akupunkturních bodů dle určitého systému používáno dřeva a bambusu, později byly tyto nahrazeny kovovými jehličkami a dále zlatem a stříbrem. Přitom bylo zjištěno, že zlato při tomto ošetření spíše stimuluje a stříbro spíše uklidňuje. Můžeme vycházet i ze skutečnosti, že na celém světě používají k akupunktuře milióny léčitelů stříbrných jehliček.
V Egyptě bylo stříbro používáno více než 3500 let před našim letopočtem k výrobě mincí. Zhruba 2500 let poté bylo v medicíně známo, že voda zůstane déle pitná při jejím uchovávání ve stříbrných nádobách. První písemné známky na medicínský význam dusičnanu stříbrného pocházejí z díla legendárního Gabira ibn Haiana as-Sufi ze druhé poloviny desátého století po Kristu. Také v Bagdádu vystudovaný lékař a filosof Avicenna )980-1037) používal stříbro v medicíně a popsal poprvé Argyrii (zbarvení pokožky při předávkování stříbrem).
Antibiotické účinky stříbra byly prakticky užívány i našimi předky. Před příchodem ledniček bylo přes léto téměř nemožné uchovávat potraviny déle čerstvé. Naše babičky přidávaly do mléka stříbrnou minci jako ochranu před zkysnutím. Tato metoda k udržení čerstvého mléka je lehce vysvětlitelná, protože horní vrstva atomů stříbra takovéto mince reagovala se vzdušným kyslíkem na neviditelnou vrstvu oxidu stříbra. Po položení takovéto mince do mléka, putují tyto iony stříbra do tekutého média a ničí bakterie kyseliny mléčné, které jsou odpovědné za zkysnutí.
Někteří ze současníků tuto osvědčenou metodu našich předků opět zavádějí. Takto píše na jedné internetové stránce J.Harrison „zde v Texasu se přes noc ledový čaj zkazí. Přidám-li do něj 1 až 1,5 Unce koloidního stříbra , vydrží celý týden bez ledničky“.
Tato metoda byla zohledněna již před půlstoletím v jednom ze standardních děl chemie (Römpp 1966):
„odzkoušeli jsme rovněž prodloužit trvanlivost vody, ledu, limonády a umělé limonády přidáním minimálních množství koloidního stříbra“.
R.1869 upozorňuje vědec Ravelin na skutečnost že stříbro rozvíjí svou antimikrobiální účinnost již při minimálních dávkách. Další vědec – von Nägeli )1871-1938) popsal tuto vlastnost 1893 slovem „oligodynamický“, což znamená „s málem býti aktivní“. Zjistil, že již koncentrace 0,0000001% ionu stříbra, což dopovídá 9,2*10-9 M (= 9,2nmol nebo 1mg) stříbra na litr, stačí k likvidaci spirogyry v čisté vodě. Ke zničení spór plísně (Aspergillus niger) , jak zjistil, postačuje rovněž pouze 0,00006% ionů stříbra, odpovídá 5,5*10-6 M (=5,5 mmol) stříbra. Mnoho leteckých společností světa používají stříbrné filtry a rovněž i NASA se při stavbě vesmírných lodí rozhodli pro systém stříbra k čištění vody.
Základem přípravy vody pomocí stříbra je postříbření pomocí tzv. katadynového postupu (z katalytický a oligodynamický), jež bylo vyvinuto v roce 1928. Při této metodě je stříbro naneseno na nosič a je takto získán enormně velký kovový povrch. Přes tento filtr je poté filtrována voda a likvidováni původci nemocí. Tento patent byl dokonce základem jedné, dodnes existující švýcarské společnosti. Dokonce při ochraně vody proti řasám v užitkové vodě a vodě v bazénech, tj. k likvidaci řas, je stříbření vhodné.
Nově je rovněž experimentováno s oblečením se stříbrnými nitěmi, které má být obzvláště zdravé.
Počátkem 19. století mělo koloidní stříbro své samozřejmé místo v medicíně. Vyznačuje se svým velmi širokým spektrem účinnosti a je téměř zcela bez vedlejších účinků. Protože koloidní stříbro, z důvodu dřívějších výrobních postupů, nebylo zrovna nejlevnější, bylo tím ulehčeno šíření antibiotik. Dnes je možné koloidní stříbro vyrobit pomocí generátoru stříbra relativně levně.
Od vynálezu penicilínu v roce 1928 bylo zavedeno tisíce nových antibiotik. V nich viděla medicína kouzelnou zbraň proti stávajícím bakteriím. Během toho jak se lidé s entusiasmem oddávali těmto novým vynálezům, upadalo stříbro čím dál tím více do zapomnění. Teprve poté co jsme museli přiznat, že se ve stále větším měřítku vyvíjejí nové a nové kmeny resistentních bakterií, které nepodlehnou ani nejmodernějším antibiotikům, začínáme znovu vyvolávat z paměti přednosti koloidního stříbra. Čím častěji je antibiotikum předepisováno, tím lehčeji vznikne rezistentní kmen bakterií.
V 1970 letech obdrželo chirurgické oddělení universitní kliniky ve Washingtonu stipendium ke zkoumání nových vylepšených postupů u pacientů s popáleninami. Přitom bylo zjištěno, stříbro vykazuje enormní přednosti oproti jiným stávajícím materiálům.
Jeden příklad: k ošetření ran byla již od roku 1930 používána tence válcovaná stříbrná fólie (stříbro je po zlatu kov který je možné vytáhnout do nejslabější vrstvy, a může být zpracováno až do 0,0027mm slabého plátu). Tímto postupem bylo zamezeno přílišným ztrátám tekutin a podpořena tvorba nové tkáně. Při spáleninách a opařeninách je ale důležité zamezit vzniku infekcí a původců nemocí. Také zde je Stříbrná fólie a koloidní stříbro důležitým přínosem. K antimikrobiálnímu, vlhkému ošetření ran je k dostání tzv. hydrokoloidní obvaz jako zdravotnický výrobek, jehož účinek spočívá krom jiného v uvolňování ionů stříbra do rány a přispívá jejímu následnému zklidnění a rychlému vyhojení.
V chirurgii má stříbro své místo například při svorkování mozkových cév nebo uzavírání defektů lebeční kosti.
Rovněž v Německu byl výjimečný účinek stříbra dlouho znám. Již 1881 doporučoval Lipský gynekolog Carl Sigmund Franz Credé (1819-1892) použití dusičnanu stříbrného při velmi rozšířeném zánětu zakončení pupeční šňůry novorozenců. Tato komplikace byla často způsobena (Gonorrhöe) matky a mohla býti touto novou metodou okamžitě odstraněna, z tohoto důvodu byla tzv. „Credé-Prophylaxe“ u novorozenců zákonně předepsána. Rovněž dnes jsou v používání oční kapky, jako lékárnicky povinný prostředek, obsahující dusičnan stříbrný. Tyto jsou u této indikace povoleny. Credé mimo jiné zjistil, že dusičnan stříbrný ještě v ředění 1:1000 zabíjí během pěti minut stafylokoky, streptokoky a původce sněti slezinné.
Vedle dusičnanu stříbrného byl používán krom jiného jodid stříbrný a chlorid k desinfekci, stejně jako stříbrný laktát jako adstringierendes a antiseptické prostředky. Oxid stříbra se dříve nasazoval proti choleře a epilepsii. V předloženém pojednání je míněno , pokud není výslovně uvedeno, vždy koloidní, elementární stříbro.
Poznámka: každý bude jistě znát i jiné použití stříbra – fulminát stříbra exploduje při sebemenším doteku a používá se u bouchacích kuliček.
Proti čemu působí koloidní stříbro?
Koloidní stříbro je univerzální prostředek , téměř bez vedlejších účinků k léčení četných onemocnění. V mnohých pojednáních bylo prokázáno, že je účinné proti baktériím (např. stafylokokům a streptokokům), virům a plísním. Tito původci jsou během několika málo minut koloidním stříbrem usmrcováni.
Zajímavostí zůstává, že pro lidský organismus důležité baktérie v tlustém střevě zůstávají většinou ušetřeny, protože koloidní stříbro je do krevního řečiště nebo lymfatického systému přijímáno nejpozději v tenkém střevě. V mnoha případech je však potřebné aby koloidní stříbro působilo v tlustém střevě - v tomto případě je nutno využít klystýru s přidáním KS.
Koloidní stříbro může být použito i u onemocnění jejichž příčina není plně známa. Do dneška byl úspěšný účinek koloidního stříbra popsán pro obrovské spektrum nemocí, totiž pro několik set různých původců nemocí (viz tabulka). Především na počátku našeho století byla jeho účinnost intensivně zkoumána velkým počtem známých vědců, kteří zveřejňovali své výsledky v renomovaných zdravotnických časopisech jako Lancet, Journal of the American Medical Association a Britich Medical Journal. Courtenay tyto působivé práce shromažďoval a shrnul v knize. V ní jsou obsaženy četná pojednání o aktuálním stavu výzkumu, které dokazují, že se věda současnosti velmi intenzivně opět účinky na použitím koloidního stříbra zabývá.
K onemocněním, u kterých jsou zkušenosti s koloidním stříbrem k dispozici patří četné potíže zraku, dýchacího systému, kůže, pohybového aparátu a nervového systému. Pokud pomyslíme, že širokospektrální antibiotikum (proti bakteriální infekci) nebo širokospektrální antimykotikum (proti plísňovému onemocnění) může působit vždy pouze na určitou část původců, je toto enormní předností. Antibiotikum působí vždy pouze proti jednomu malému počtu rozdílných původců nemocí a nikdy proti virům. Krom toho je požívání koloidního stříbra téměř bez vedlejších účinků, kdežto chemické substance mají většinou mnoho silných vedlejších účinků.